Osoba blízká a služební auto

dopravni_policie_v_novem_roce_navysi_stavy

dopravni_policie_v_novem_roce_navysi_stavyInstitut osoby blízké je notoricky znám takřka u všech motoristů, kteří jej velice často zneužívají. Netýká se ale jen privátních automobilů, ale i těch firemních, kde hrozí pokuta nejen samotnému řidiči, ale i vlastníku vozu, jakožto právnické osobě, a to i přes fakt, že na problematiku osoby blízké a služebního vozu panují různé názory.  Dopravní expert a šéf mezirezortní dopravní komise, Stanislav Huml, se však chystá notorickým „vymlouvačům“ na osobu blízkou přistřihnout křídla.

V zákoně (Ustanovení § 68 odst. 4 zák. č. 200/1990 Sb. o přestupcích v aktuálním znění ) je osoba blízká definována jako příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec a manžel, partner a jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném, pokud újmu, kterou utrpěla jedna z nich, by druhá právem pociťovala jako újmu vlastní.

V případě podezření ze spáchání přestupku mohou nastat dvě situace. V prvním případě se jedná o tzv. blokové řízení, které následuje bezprostředně po spáchání přestupku a zastavení hlídkou policie. Blokově lze řešit jen přestupky, za které nelze udělit trest zákazu činnosti, a takové přestupky, které jejich pachatel sám uzná, resp. je ochoten za ně nést následky v podobě pokuty a trestných bodů. Proti tomuto rozhodnutí neexistuje právo žádného opravného prostředku. Druhá situace nastane v případě, že řidič nesouhlasí s blokovým řízením a vyžaduje řízení správní. Na projednání přestupku ve správním řízení má řidič nárok vždy, stačí pokud nesouhlasí s přestupkem.

Institut osoby blízké lze využít pouze tehdy, kdy řidič policisty přímo chycen nebyl. Nejčastěji je to v případě špatného parkování, kdy je motoristovi zanechána výzva za stěračem, a u automatických záznamových zařízení, které člověka “nachytají” třeba při překročení dovolené rychlosti nebo jízdě na červenou. V tom případě má vždy správní orgán, který přestupek projednává, tzv. důkazní břemeno, které je v zásadě obdobou presumpce neviny. Správní orgán tak musí dokázat, že za volantem seděla právě předvolaná osoba a to často nebývá jednoduché. Obvykle totiž jediným důkazem proti řidiči jsou fotografie případně videozáznamy, kde nemusí být zřetelné, kdo sedí za volantem. A právě v těchto případech se řidiči na osobu blízkou vymlouvají nejčastěji.

Osoba blízká a služební automobily

U firemních vozidel existuje problém, že vlastníkem resp. provozovatelem vozidla je zaměstnavatel nebo leasingová společnost poskytující operativní leasing, které jsou právnickými osobami, které ve své podstatě osobu blízkou nemají a zároveň mají povinnost sdělit, kdo vozidlo řídil resp. o kom se domnívají, že vozidlo řídil. Jinak jim hrozí pokuta 10 000 Kč. U dopravních odborníků a právníků však dochází k nemalým rozporům ve výkladu zákona.

Někteří právníci zastávají názor, že pokud se osoba blízká zaměstnance, kterému bylo poskytnuto firemní auto, dopustí přestupku, instistu osoby blízké nelze použít, neboť osoba blízká zaměstnanci není osobou blízkou vlastníka vozidla, tedy právnické osoby.

V praxi je ale běžnější výklad, který počítá s tím, že zaměstnanec, jemuž bylo poskytnuto služební vozidlo, ať už jako benefit nebo pracovní nástroj, má právo při podávání vysvětlení odmítnout vypovídat proti osobě blízké. Ideální v tomto případě je i plná moc zaměstnavatele případně smluvní úprava ze zaměstnavatelem, která umožňuje využívat firemní vozidlo i rodinným příslušníkům a navýšený daňový základ, který zbavuje povinnosti rozepisovat soukromé jízdy.

Majitel ponese odpovědnost za své auto

Zatnout tipec řidičům, kteří se vymlouvají na osobu blízkou, se v nejbližší době pokusí dopravní expert, šéf mezirezortní dopravní komise a poslanec za Věci veřejné Stanislav Huml, který chystá novelu zákona postavenou na základech holandského modelu. Ten přenáší veškerou odpovědnost na majitele vozidla. V praxi by to mělo fungovat stylem, že správní orgán nebude řešit, kdo auto řídil, bude jen vymáhat pokutu, a to po majiteli vozidla. Pokud by majitel nesouhlasil, musel by on dokázat, že za volantem neseděl. Důkazní břemeno by se tak přesunulo z úřadů na majitele.

„Mám hotový pozměňovací návrh k tisku 26 – senátní novelu, která míří do podvýboru pro dopravu a poté do Hospodářského výboru a nakonec do Poslanecké sněmovny,“ říká Huml a jedním dechem dodává: „Kdy a jestli vůbec vejde novela v platnost si v tuto chvíli netroufám odhadnout. Šance na její přijetí vidím padesát na padesát.“

Tento model by měl vyřešit především vymáhání pokut. Trestné body však majiteli vozu automaticky připsány být nemohou. „Stejný princip jako u privátních automobilů bude fungovat i u firemních vozidel, kdy vlastník vozidla, tedy právnická osoba, bude povinen zaplatit pokutu bez ohledu na výmluvy řidičů na osobu blízkou,“ vysvětluje Huml.