TEST: Honda CR-V – Jako víno

Honda CR-V už tu s námi je nějaký ten pátek – a je to na ní znát. V dobrém i horším. Na jednu stranu nepůsobí nijak moderně ani novátorsky, na straně druhé je třeba jí přiznat vyzrálost. Ty, kteří nehledají extravaganci, ale bezpečný cestovní automobil, jistě zaujme.

Japonský výrobce si pro modelový rok 2010 přichystal u tohoto modelu nejedno vylepšení. Jedná se o drobný facelift, podstatné jsou změny především pod kapotou.

Při pohledu zvenčí odhalí pozorné oko přepracované nárazníky, přední masku nebo kapotu. Auto si zachovává svou siluetu, působí tak trochu jako sympatický brouk. Vůz samozřejmě těží z vyšší světlé výšky, byť je celek o poznání nižší než mnohý konkurent segmentu SUV. Hlavní důraz se tu neklade na terénní schopnosti, ale na pohodlné cestování. A to jde CR-V na výbornou.

Prověřená klasika

Novinek v interiéru najdeme jen pár, například jiné kliky dveří, širší loketní opěrku nebo chromované lišty prahů. Potěší možnost propojení rádia prostřednictvím USB. Jinak se vnitřek vozu nese v typické japonské střízlivosti. Plasty jsou tvrdé, ale pečlivě slícované a rozhodně neobtěžují drnčením. Ovladače a přístroje jsou přehledné, vše je velké a snadno ovladatelné hned na první pokus.

Jak už řečeno, nesedí se nijak vysoko, ale pozitiva vyšší karosérie jsou citelná: přehled, pocit bezpečí. Výhled z vozu je bezproblémový, snad jen šikmo vzad překážejí rozměnější sloupky. Vše ale vynahradí couvací kamera.

K dispozici jsme měli vůz v nejvyšší výbavě Top Executive, která kromě koženého čalounění nabízí v základu plejádu elektronických pomocníků. Navigací s rozměrným displejem s integrovaným  hands-free počínaje, přes možnost hlasového ovládání všemožných funkcí auta po adaptivní tempomat a systém zmírňování následků kolize.

Tyto dvě funkce úzce spolupracují. Tempomat udržuje nastavenou vzdálenost od vozu jedoucího vpředu, což je pro poklidné cestování velmi příjemné. Systém příkladně přibrzdí, když se před vozem objeví auto; je nutné jen počítat s tím, že akcelerace zpět na nastavenou rychlost po uvolnění dráhy mu trvá přeci jen trochu déle. Druhý zmiňovaný systém, nazvaný CMBS, hlídá řidiče a překážky před vozem a když rozdíl rychlostí vyhodnotí jako kritický, začne nejprve varovat (blikající ikonou, pípáním a nakonec i škubáním bezpečnostního pásu se snaží řidiče “probudit”), když je kolize nevyhnutelná, přitáhne alespoň bezpečnostní pásy a připraví se na náraz.

Vyrovnaná síla

Největší novinku ale najdeme pod kapotou. Původní dieselový motor 2.2 i-CTDi byl nahrazen novinkou známou z Accordu – turbodieselem 2.2 i-DTEC s výkonem 110 kW a točivým momentem 350 N.m. Motor je dobrou alternativou pro klidné cestování, nabízí i výkonovou rezervu, ale žádný dravec to není. Na přeci jen poměrně těžký vůz (téměř 1,8 tuny) by se mu pár desítek kilowattů i newtonmetrů navíc hodilo. Ale: na bezpečné předjíždění i s naloženým vozem to bohatě stačí a CR-V není žádný střelec.

Novinkou je také možnost spřáhnout tento agregát s pětistupňovou automatickou převodovkou, která na jedné straně nějaký ten výkon ubírá, nabízí také ještě další stupeň pohodlí a podle nás se k takovému cestovnímu vozu perfektně hodí. Jde o klasický automat, jenž řadí bez nejmenších záludností a přesně dle pokynů od plynového pedálu. Výrobce udává kombinovanou spotřebu 7,4 litru nafty, my jsme se při týdenním cestování ve městě (9,7 litru) a v horách dostali na realističtější hodnotu rovných 9 litrů; mimo město jsme spotřebu stlačili na 8,4 litru.

Ve vozu nenajdeme žádné tlačítko ovlivňující pohon, vše obstarává elektronický mozek, který dle informací od kol rozděluje sílu v reálném čase dle potřeby. Nelze ani napevno rozdělit sílu v poměru 1:1 mezi obě nápravy, vše se děje automaticky. Což opět jen potvrzuje ono cestovní zaměření – žádné bujarosti v terénu, ale navýsost spolehlivé svezení i mimo zpevněné cesty, v zimě, při tahání přívěsu.

Tradice za rozumnou cenu

Honda CR-V se prodává ještě s benzínovým motorem 2.0 i-VTEC o identickém výkonu 110 kW. K oběma pohonným jednotkám lze mít buď šestistupňovou manuální převodovku nebo testovaný automat. Ceny benzínové verze v nejnižší výbavě začínají na 599 tisících korun, za to zákazník dostává šestici airbagů, ABS a brzdový asistent, stabilizační systém, elektricky ovládaná okna nebo výškově stavitelné sedadlo řidiče. Nejlevnější dieselová verze přijde na 689 tisíc, o stupeň vyšší výbava přidává například kryt v zavazadelníku, zatmavená zadní okna, manuální klimatizaci či autorádio a jeho ovládání na volantu. Automatem řazené alternativy začínají na 749 resp. 769 tisících korun za benzín a diesel. Námi zkoušená vrcholná výbava obsahující v podstatě vše, na co si zákazník vzpomene, stojí 1 049 000 Kč.

Ač se CR-V nejeví úplně jako firemní auto, jistě se najdou společnosti, které vůz typu SUV využijí. Pro ně může být tato Honda zajímavou volbou, ať už z hlediska tradice značky i modelu, prvotřídního zpracování, bezpečnostní výbavy, velmi dobrých jízdních vlastností nebo i menší ztráty hodnoty.

Automobilka doporučuje

„Model CR-V je mezi zákazníky oblíbený především díky výborným jízdním vlastnostem, úsporným motorům a léty ověřenou spolehlivostí. Kromě nízkých provozních nákladů uživatelé ocení kompletní škálu bezpečnostních prvků včetně 6 airbagů a stabilizačního systému VSA. Všechny výbavy standardně obsahují pohon všech kol, který se může hodit zvlášť v zimním provozu. U nejvyšší výbavy jsou navíc k dispozici pokročilé bezpečnostní systémy jako například adaptivní tempomat ACC nebo systém pro zmírňování následků kolize CMBS. Kombinace užitných vlastností, bezpečnostních prvků a výbavy modelu CR-V z něj činí vhodného kandidáta pro využití ve firemním vozovém parku.“

Aleš Indra, PR – Cars, Honda Česká republika, spol. s r. o.

{gallery}automobil_ve_firme/Honda_CR-V{/gallery}