Drobné krůčky k dohánění Drobné krůčky k dohánění Evropy – schválí je vláda?
O nutnosti obnovy vozového parku v České republice se léta jen mluví a nic se nemění. Nyní se chystá řada změn, která by mohla náš vozový park obměnit. A změny se mohou dotknout i řady firem.
Samozřejmě existují i argumenty o tom, že stáří našeho vozového parku není vlastně žádný problém, protože nejstarší registrovaná auta vlastně vůbec nejezdí. Nakonec ale zřejmě zvítězí trend běžný ve většině vyspělých zemí – přimět legislativními prostředky majitele přestárlých automobilů k jejich sešrotování a zavedení tzv. emisních zón v centrech velkých měst.
Poměr aut starších deseti let k celkovému množství registrovaných vozů je totiž v České republice v současné době horší, než kolem roku 2000. Tehdy navíc bylo v republice registrováno o více než milion vozů méně.
Letošek by měl být určitým přelomovým bodem. „Ve čtvrtém čtvrtletí by ministerstvo dopravy mělo předložit k projednání ve vládě materiál expertní skupiny balíček opatření k podpoře obnovy vozového parku,“ informoval na výroční tiskové konferenci ředitel sekretariátu Sdružení automobilového průmyslu Antonín Šípek. „Pevně doufáme, že vláda již tentokrát nepřijme usnesení jako dříve, když pouze doporučila, abychom situaci dále monitorovali,“ doplnil Šípka poněkud sarkasticky prezident sdružení Martin Jahn.
Expertní skupina bude navrhovat několik opatření. Prvním z nich by mělo být vyplacení příspěvku majitelům vyřazovaných vozů na jejich ekologickou likvidaci. Příspěvek by podle Šípka měl být ve výši kolem 100 eur, tedy v rozmezí dvou až tří tisíc korun. „Příspěvek by měl lidi motivovat, aby nenechávali vyřazené vozy rozebírat na vrakovištích a zbytky dávali do kovošrotu,“ sdělil Šípek. Dnes totiž jen desetina vyřazovaných končí u autorizovaných likvidátorů, kteří obvykle majitelům ani za zcela kompletní vozy nic neplatí.
Tím by ale legislativní aktivita směrem k oblasti vozového parku neměla podle představitelů sdružení skončit. Dalšími navrhovanými opatřeními budou systém bonus – malus při nákupu nového vozu podle výše emisí CO2 konkrétního typu a zřejmě i zavedení silniční daně pro všechna provozovaná vozidla. Zmíněná opatření by doplnila v květnu schválenou novelu zákona o ovzduší, která umožňuje vznik nízkoemisních zón.
Do měst, přesněji řečeno jejich přes ně vymezených částí, by pak nesměla vjíždět vozidla bez příslušné plakety, která dokladuje, že splňují alespoň normu Euro 2. Auta s Euro 1 budou muset zůstat zaparkována mimo danou zónu a těm majitelům, kteří do ní budou nuceni vjíždět z pracovních nebo soukromých účelů, nezbude nic jiného než svůj starý vůz vyměnit za novější. O zavedení nízkoemisních zón již vážně začala uvažovat velká města jako Praha, Ostrava, Plzeň a Karlovy Vary a další se nepochybně přidají. Možnost tak učinit získají všechna města se znečištěným ovzduším a také lázeňská města. Pravidla pro vyhlášení zóny nebudou zcela jednoduchá. Motoristé se o ní budou muset dozvědět s dostatečným předstihem. Konkrétně jde o roční lhůtu. Navíc hranice zóny budou muset být vymezeny tak, aby motoristé s méně ekologickými vozy (a tudíž bez příslušné plakety) měli možnost danou oblast objet. A to po silnici přinejmenším stejné třídy, nebo dokonce po komunikaci lepší kategorie.
Emisní zóna nemusí být pouze jedna. Auta totiž také budou rozdělena do celkem čtyř kategorií. Ta nesplňující normu Euro 2 nedostanou žádnou plaketu. Obecně lze říci, že půjde o drtivou většinu automobilů vyrobených před rokem 1993, z dieselů pak zůstanou bez plakety skoro všechny, jejichž stáří je letos 15 a více let. Plaketu vůz získá na doživotí. Přenosná ovšem nebude, proto na ni bude zanesena registrační značka vozu. Tato povinnost by ale mohla do budoucna přinést určité komplikace, například při krádežích registrační značek či prodejích a převodech na jiného vlastníka. Možná by bylo lepší uvažovat například o zapisování VIN kódu.
Vydání plakety bude stát 150 korun a polovina výnosu z prodeje bude příjmem do obecního rozpočtu. Za zbytek bude Státní fond životního prostředí zajišťovat výrobu a distribuci jednotlivých plaket. Postupně se připravuje propojení evidenčního systému tuzemských ekologických plaket s již známým a hojně rozšířeným německým. Auta například z Karlových Varů by tak nemusela vozit na čelním skle jednu domácí plaketu a při cestě do Německa další, přičemž obě by signalizovaly víceméně totéž.
