E-Rallye Monte-Carlo – Malé velké vítězství pro Enyaq

S elektrickou novinkou od Škodovky jsme se vydali na 5500 km dlouhou cestu napříč Evropou spojenou s účastí na proslulé E-Rallye Monte-Carlo. Během cesty jsme propálili víc než 1 MWh elektrické energie, jejíž cena nás v cíli překvapila.

  • Cestu dlouhou bezmála 5500 km jsme kupodivu zvládli bez jediného zádrhele
  • Během cesty jsme propálili více než 1 MWh elektrické energie
  • K nabíjení nám vystačila jediná RFID karta Powerpass s vhodným paušálem
  • Náklady na 1 km činily 1,66 Kč

E-Rallye Monte-Carlo byla sedmá zastávka letošního kalendáře šampionátu FIA ERRC určeného čistě elektrickým vozidlům. Do místa nejprestižnější soutěže v celém kalendáři jsme vyráželi s cílem uhájit naše průběžné druhé místo a zkusit se přiblížit španělským suverénům letošního ročníku. Nejen samotná soutěž ale byla náš cíl. Tím byla i samotná cesta a poznání, jakým směrem se ubírá infrastruktura dobíjecích míst v jednotlivých evropských zemích. Na soutěži jsme byli před dvěma roky, před čtyřmi naši kolegové a každé takové srovnání ukázalo nemalý krok kupředu.

Jedno z prvních nabíjení za hranicemi ČR – Německo, stanice EnBW

Zatímco před pár lety nazpět bylo potřeba si před cestou vyřídit třicítku autentifikačních karet a veškerá nabíjení během cesty pečlivě naplánovat, už před dvěma lety byla situace o poznání příznivější. A naše letošní cesty včetně té poslední do Monte-Carla ukázaly, že lze vše absolvovat s jedinou nabíjecí kartou a vzhledem k husté síti hyperchargerů podél hlavních tahů i výrazně delšímu dojezdu moderních elektromobilů můžete prostě jen sednout do auta, nic neřešit a jet.

Sázka na Enyaq

Náš pravidelný čtenář ví, že v průběhu letošního ročníku FIA Electric and New Energy Championship jsme se rozhodli průběžně vyzkoušet řadu různých modelů a prozatím ani jednou nevsadili na stejný model či značku. Máme za sebou třeba cestu do Valencie s VW ID.3, vítězství v Krumlově s modelem Kia e-Niro, dobrodružství v Bilbau s BMW iX3 a řadu dalších. Výběr na soutěž E-Rallye Monte-Carlo byl nasnadě… kde jinde reprezentovat českou značku Škoda, která je s tímto místem nemálo spjatá… Na E-Rallye Monte-Carlo jsme proto vyrazili se modelem Enyaq iV, navíc v atraktivní verzi 80X Sportline se dvěma motory a baterií o kapacitě 82 kWh.

E-Rallye Monte-Carlo je specifická i podobou jednotlivých RS.

Auto ve verzi Sportline skvěle vypadá, výkon 265 koní spolu s pohonem 4×4 autu poskytuje potřebné dynamické vlastnosti pro zvládnutí náročných erzet zdejší soutěže (zrychlení 0-100 km/h za 6,9 s) a velká kapacita baterie se nám zase měla hodit při cestě na dlouhou vzdálenost. Hodnota WLTP hlásí dojezd až 488 km a během cesty jsme ocenili i slušné nabíjecí maximum sahající na výkonných DC nabíjecích stanicích na hodnotu 126 kW.

Dobrodružství začíná

Z Prahy jsme vyrazili prakticky plně nabití a první nabíjení tradičně zvolili na hyperchargeru E.ON na Rozvadově, který umožňuje nabíjet výkonem až 175 kW a je navíc prvním zařízením svého druhu v ČR, které nabíjí auta čistě zelenou energií. Napoprvé nabíjíme 46,6 kWh, dle standardního ceníku eonu za HPC nabíjení platíme 419 Kč a za 39 minut jedeme dál. Čeká nás 1124 km dlouhá cesta do Valence, kde soutěž za pár dní začíná. Tuhle cestu absolvujeme čistého času za 10 hodin a 44 minut s průměrnou rychlostí 106 km/h a spotřebou 24,2 kWh/100 km. Na spotřebu a náklady jsme příliš nehleděli, šlo nám zejména o čas. Proto jsme po německých dálničních úsecích často využívali i maximální rychlost auta 160 km/h a v drtivé většině sázeli na dražší hyperchargery, kterých je zejména v Německu opravdu dostatek. Navíc vždy s větším počtem nabíjecích míst, takže není potřeba se bát, že dojedete k obsazené nabíječce a budete muset čekat. Ve Francii je počet takových míst omezen, takže je potřeba se spoléhat zejména na síť nabíjecích stanic Ionity. Jak ukázaly i naše dřívější cesty do Španělska, i takových míst je ale při hlavních tazích dostatek a vždy nabídnou znovu větší počet stanic a rychlost nabíjení až 350 kW. Té ale v současné době využije jen minimum automobilů.

Výsledek po prvním úseku: Praha – Valence

Naše cesta se díky pauzám pro nabíjení protáhla v celkovém přejezdu o dvě hodiny, což považuji za skvělý výsledek. Prakticky ani jednou jsme nenabíjeli do 100 %, což je díky klesající křivce nabíjecího výkonu neefektivní a ani jsme to vzhledem ke slušné infrastruktuře a vzhledem k dojezdu nepotřebovali. Vynucené pauzy nám vždy posloužili k lehkému občerstvení, protažení a v průměru po 30 minutách jsme mohli většinou pokračovat. Tento rytmus a naprosté ticho na palubě s absencí jakýchkoliv vibrací běžného spalovacího motoru vedli k tomu, že jsme na místo po zmíněné vzdálenosti 1124 km dorazili zcela svěží a bez tolik očekávané únavy. Pochválit musíme skvělé sportovně tvarované sedačky vlastní verzi Sportline i dostatečný komfort auta. Společně s tichou jízdou je to překvapivě ideální auto i na dlouhé cesty.

Slušná cena za kWh

V místě konání soutěže jsme v rámci příprav na závod ujeli dalších téměř 1800 km, závod samotný měřil v součtu 1400 km a následně nás čekal návrat dalších 1200 km zpět. Pokud vynechám soutěžní pasáž, kde bylo zajištěné nabíjení od pořadatele, spolkly naše cesty dohromady 4000 km, během kterých jsme na veřejných nabíjecích stanicích nabili dohromady 815,4 kWh. Za ty jsme zaplatili 6644 Kč, tedy po přepočtu 1,66 kč na jeden kilometr jízdy. Jde o sumu, která nás v porovnání s našimi dřívějšími cestami mile překvapila. Je třeba mít na vědomí fakt, že jsme nabíjeli výhradně na relativně drahých hyperchargerech a často i na stanicích Ionity. V případě cesty s VW ID.3 do Valencie jsme takovou cestu absolvovali s celkovou spotřebou 1 MWh a cenou přes 14 000 Kč.

Důvody jsou nasnadě. Pro cestu do Monte-Carla jsme vsadili na nabíjecí kartu Powerpass. Při zakoupení nového elektrického vozu Škoda lze navíc v současné době využít i zvýhodněný měsíční tarif Rychlé nabíjení, na který jsme ale nehleděli. Nabíjecí kartu lze objednat přes stejně nazvanou aplikaci. Po vyplnění všech řádných informací je karta odeslána bezplatně z centrály v Německu a do týdne nám přišla na požadovanou adresu. Kartu Powerpass lze použít u většiny veřejných poskytovatelů nabíjení včetně přístupu do sítě Ionity. S jednou kartou pak můžete nabíjet prakticky kdekoli po celé Evropě i v ČR a umožňuje přístup k více než 200 000 nabíjecích stanic. Výhodou je, že veškeré údaje o nabíjení a platbách následně máte dispozici v mobilní aplikaci.

Při pořízení této RFID karty je možné si vyjma zmíněného speciálního tarifu zvolit ze tří základních nabíjecích tarifů, a sice Charge Free, Simply Charge a Charge Faster. Tarif Charge Free je bez měsíčních poplatků a je vhodný spíše pro zákazníky, kteří neplánují využívat veřejné nabíjecí stanice příliš často. Tarify Simply Charge a Charge Faster se skládají z měsíčního poplatku a výhodnějších cen za veřejné nabíjení. První z nich stojí 125 Kč měsíčně a nabízí ceny 8,90 Kč/kWh u AC nabíjení, 13,70 Kč/kWh u DC a 13,70 Kč za kWh v síti Ionity. Námi zvolený tarif Charge Faster stojí 250 Kč měsíčně a nabízí ceny 6,20 Kč u AC, 10,90 u DC a 8,20 Kč za kWh u Ionity.

Ani na dobíjecích stanicích Ionity zrovna nátřesk nebyl…

Díky těmto cenám jsme s radostí hledali právě nabíjecí hnízda Ionity, kde nás tak jedno takové nabití například ze 2 do 84 %, tedy 65,8 kWh stálo 12,3 Eura, tedy nějakých 315 Kč. Běžný tarif na stanici pro neregistrovaného zákazníka je zde 0,79 Eur/min, my jsme zde strávili nabíjením 40 minut, což by nás bez Powerpass karty jinak vyšlo na 810 Kč. Naopak nezvýhodněný tarif na hojně využívaných nabíjecích stanicích v Německu EnBW je nastaven na cenu 0,45 Eur/kWh při AC a 0,55 Eur/kWh při DC nabíjení.

Naše průměrná spotřeba se při hojném zastoupení dálniční jízdy usadila na hodnotě 21,3 kWh, při klidnější jízdě jsme se ale pohybovali i se spotřebou okolo 16, v extrému i 14 kWh. Pokud byste s takovými hodnotami kalkulovali a nabíjeli ze 60 % doma a ze 40 % ze sítě pomalých a rychlých veřejných dobíječek, činil by průměrný náklad u takového vozu přibližně 70 haléřů na jeden kilometr.

V trati rallye Monte-Carlo

Samotná soutěž E-Rallye Monte-Carlo je vrcholem v rámci závodů mistrovství FIA ERRC a jednoznačně nejnáročnější zastávkou, která má zároveň nejdelší soutěžní distanci přesahující 1300 km s počtem 15 RS naskládaných do celkem pěti etap. Na startu soutěže se navíc letos sešlo 56 posádek složených z dvanácti národností, zahrnujících 16 značek a 21 různých čistě elektrických modelů. Dopředu jsme věděli, že sáhnout si na nějaký lepší výsledek bude v obrovské konkurenci velmi složité, ale šli jsme tomu naproti alespoň tím, že jsme si celou trať dopředu celou najeli, což dělá drtivá většina všech posádek, kteří zde chtějí uspět.

I zde se jezdí dle předem stanovených rychlostních průměrů a pořadatel na tajných bodech sleduje časové odchylky jednotlivých posádek. Monte-Carlo je ale tak náročná soutěž, že zde stačí sledovat odchylky v rámci celých vteřin, nikoliv desetin, jako na ostatních podnicích. Největší nástrahou monacké rallye je ale rozdílný přístup v tvorbě itineráře. Ten mají všechny posádky k dispozici už několik měsíců dopředu, ale bez jakýchkoliv určených distancí, kterých se nedočkají ani po přejímkách před startem soutěže. Na trati je tak velmi obtížné se orientovat a tím pádem dodržovat správné tempo – protože už jen rozdílný přístup ve volbě stopy oproti najeté distanci pořadatelem vás může z pozice posádky rvoucí se o podiová umístění rázem pasovat do role pouhého účastníka závodu pohybujícího se na chvostu celého startovního pole. Je dobré si uvědomit, jak zásadní roli hraje při rallye pravidelnosti absolutně přesná vzdálenost. Například rozdíl pouhých deset metrů na každém ujetém kilometru oproti naměřené vzdálenosti referenčním vozidlem pořadatele z vás dokáže v součtu všech dílčích měřících bodů udělat absolutního outsidera. A to mají vybrané měřené testy na Rallye Monte Carlo třeba 30 a víc kilometrů a jsou plné ostrých vracáků, kdy můžete jen volbou stopy v každém z nich nabrat nebo ztratit i pět a více metrů!

Osudná ztráta

Začátek byl docela slibný – čtvrtí v první RS, osmé místo v druhé a velmi dobrá průběžná pozice. Toho dne ale následovala ještě jedna RS a osudný hendikep pro celý zbytek soutěže – traktor na úzké lesní cestě, který nás celých pět kilometrů ne a ne pustit před sebe a naše ploužení 15 km/h rychlostí. Jen v téhle zkoušce jsme nabrali tolik bodů, kolik v následujících dvou dnech dohromady. Smůla, škoda, ale to k tomuto typu soutěžení bohužel patří. Řešením by mohl být jakýsi „joker“, kterého se snaží část posádek do změn regulí pro další ročníky zavést. V dalších testech jsme si už vedli znovu vcelku solidně. Vše vyvrcholilo vítězstvím na druhé nejdelší RS se všemi poctami monackého autoklubu, které k tomu patří.

V součtu celé soutěže nám naše výsledky včetně ztráty nabrané za traktorem přinesly konečné třinácté místo v hodnocení FIA, což lze na jedné straně hodnotit při celkové účasti posádek jako solidní výsledek, na straně druhé nebudeme zastírat, že jsme alespoň TOP10 udělat chtěli. Výsledek je to o to cennější, že se nám podařilo za sebou nechat i našeho největšího soupeře ze šampionátu FIA, který si díky našemu neúspěchu před zbývajícím posledním závodem sezony definitivně uzmul letošní titul mistra světa ve v kategorii ERRC.

Příjezd do parc fermé v Monacu je výjimečný…

E-Rallye Monte-Carlo je zážitek. Jde o nejnáročnější soutěž v kalendáři FIA ERRC a uspět zde lze jen s vydobytými zkušenostmi z tratě a s příslušnou technikou v podobě měřících a sledovacích zařízení. Po prohlédnutí přístrojů konkurence, která získává od dodavatele zařízení mnohem přesnější itinerář už víme, že bez takové pomoci zde bude do budoucna velmi složité uspět. Velkou pochvalu musím ještě vyseknout Enyaqu iV v provedení 80X Sportline. Auto se ukázalo v dobrém světle nejen při dlouhé cestě, ale svůj potenciál odhalilo i v ostrých RS soutěže. Pochvalu zaslouží zejména podvozek a nastavení pohonu. Pokud správně zvolíte nájezdovou rychlost a následně dokážete auto v ostrých vracečkách udržet pod plynem, enyaq krásně vykrouží celou zatáčku, udrží stopu a překvapí vypočitatelnou přetáčivostí podpořenou v tu chvíli preferovaným točivým momentem směřovaným na zadní kola. A dobrou zprávou je bezesporu i to, že jsme se nemuseli po celou dobu ani jednou potýkat se stavem nazývaným „range anxiety“. Počeštěno jde o pocit jakési dojezdové úzkosti vyplývající z nejistoty dojezdu. Elektromobilitě v této podobě, s rozumným elektromobilem a se slušnou sítí dobíjecích stanic, proto dáváme zelenou. A naše zjištění ukazuje, že pokud chcete vyrazit s elektromobilem na dovolenou do zahraničí nebo třeba na služební cestu – klidně a bez obav můžete.

Velké díky nakonec míří i k našim partnerům v celém šampionátu FIA ERRC – společnostem Phoenix Contact, E.ON Drive, Volkswagen Financial Services, EUROWAG, EV Solutions, DKV Euro ServiceSafex.

Michal Žďárský

FOTO: autor a ACM / Jo LILLINI, Michael Alesi

fotogalerie