Drahá cesta
Radní řady měst vidí ve zpoplatnění vjezdu do centra města cestu, jak zlepšit dopravní situaci. Zkušeností ze světa není mnoho a ačkoliv může i pomoci, tato skrytá daň současně ukazuje, že pro město i občany je to drahá.
Typický příklad skrytého zdanění pod záminkou ochrany center měst a snížení emisí jsou ekologické zóny v Německu, které mají pomocí různobarevných plaket zamezit vjezdu méně ekologických automobilů do vymezených oblastí měst. Nálepku si musí za pět až deset eur opatřit i majitelé posledních modelů, u nichž není nejmenší pochybnost o tom, že vyhovují všem normám.
Také mýtné poplatky se jeví čím dál tím víc jako další zdanění, které však městům nepřináší žádné velké zisky. Vybudování a provoz mýtného systému znamená takové náklady, že příliv peněz je minimální.
Londýnský vzor
S dopravními problémy ve formě přeplněných ulic se potýká v dnešní době téměř každé velké město. Londýn se rozhodl pro velmi radikální řešení, a to zpoplatnění vjezdu do centrální části města o rozloze osmi čtverečných mil (cca 21 km2) v pracovní dny v době od 7.00 do 18.30 h. Do oblasti přijíždí denně přes milion lidí – kolem 80 % jich sice již dříve používalo veřejnou dopravu (především metro a vlaky), ovšem i tak se v ranní špičce mezi sedmou a 10 hodinou snaží dostat každou hodinu do „City“ cca 40 000 vozidel. Cíle byly dva – snížit dopravu cca o 15 procent, omezit emise a získat dodatečné prostředky na veřejnou dopravu.
Město při zavedení mýta vybíralo za vjezd 5 liber, později bylo zvýšeno na 8 liber (a 25 liber pro velká a neekologická vozidla) a loni již na 10 liber (280 Kč). Identifikace automobilů probíhá pomocí kamerového systému, který dokáže přečíst poznávací značku na voze, přičemž úspěšnost identifikace je 95 %. Platba musí proběhnout ve stejný den, kdy vozidlo do zpoplatněné zóny vjelo, pokud se platí následující den, je platba dvojnásobná. Pokuty za nezaplacení jsou drastické, v řádu stovek liber. Obyvatelé s bydlištěm v zóně mají 90tiprocentní slevu. Mýto však vyvolalo mezinárodní konflikty, diplomaté odmítají platit. Nesmějí být totiž zdaňováni a ambasády označují mýto za skrytou daň. Londýnu dluží již přes 50 milionů liber! Specifický problém způsobuje výběrčím Madonna, která má v oblasti bydliště. Vzhledem k tomu, že nechce, aby byla známa její přesná adresa, neplatí, a pokud je přistižena, zaplatí pokutu.
Zavedení mýta ovšem skutečně vedlo k omezení individuální automobilové dopravy, počet automobilů se snížil o 15 až 20 % a v ranní i odpolední špičce mírně – cca o 10 % – kleslo množství emisí. Roční náklady na provoz výběru mýtného dosahují cca 100 milionů, výběr je přibližně dvojnásobný. Získané peníze se investují do zlepšení veřejné dopravy.
Úspěšný Stockholm
Centrum Stockholmu leží na ostrově, který je přístupný z pevniny přes 18 mostů. To velice usnadnilo a zlevnilo zavedení mýta, neboť stačilo vybudovat 18 kontrolních bodů. Zpoplatnění schválil parlament jako novou daň a po půlročním zkušebním provozu odsouhlasili obyvatelé Stockholmu jeho další provoz. „Naším hlavním cílem bylo omezit dopravu o 10 – 15 %, zlepšit rychlost veřejné dopravy a také zlepšit životní prostředí,“ přiblížil projekt Gunnar Söderholm z odboru pro životní prostředí města Stockholm.
Švédi projekt připravili velice pečlivě, před spuštěním mýta rozšířili síť veřejné dopravy, zvýšili počet autobusových linek a jejich frekvenci. Pomocí odstupňovaných sazeb na různou denní dobu (10 až 20 švédských korun, tedy 1 až 2 eura) docílili velmi rychle lepšího rozložení dopravních toků, takže kongesce takřka vymizely. Nejdražší je vjezd ráno mezi 7.30 až 8.30 a odpoledne 16 až 17.30. v první době po zavedení mýta prázdnotou a veřejná doprava po nich jezdila tak rychle, že se nedalo spoléhat na jízdní řády. Dopravní zatížení ve špičkách kleslo až o čtvrtinu (ze 400 000 průjezdů na 300 000), čas strávený v kolonách se snížil až o polovinu. Stejně tak poklesly emise oxidu uhličitého i pevných částic o 10 – 14 % v centru města a v celé oblasti Stockholmu došlo k poklesu o 2 – 3 %. Mýto se platí jen v pracovní dny (6.30- 18.30) a vozidla registrovaná v zahraničí mýto neplatí.
Jak je na tom Praha?
Radní řady měst uvažují o zavedení mýta. Přitažlivost získat do městské pokladny další peníze je velká, ovšem leckdy záměr brzdí vysoké náklady a složitost zavedení mýta. Příkladem může být Praha, kde se od mýta upustilo přinejmenším do dobudování vnějšího a vnitřního okruhu. U Prahy je ovšem na rozdíl třeba od Stockholmu velký počet míst, kde by se musely vybudovat kontrolní body, protože zaslepení některých ulic by nejspíš znamenalo kolaps dopravy. Odborníci poukazují také na její význam pro ekonomiku středu města a nebezpečí, že zavedení mýta by mohlo vést k odlivu obchodů a služeb z centra. Jako nejlepší alternativu mýta navrhují odborníci jednoduché a levné parkování na kraji města (P+R) se zvýhodněním veřejné dopravy pro tyto motoristy.
