Příchod emisní normy Euro 6 se blíží a v souvislosti s tím vzrůstá počet vozů, které pro její splnění pracující s technologií SCR, využívající látku AdBlue. Pokud dojde k vyčerpání její zásoby, vůz se může stát zcela nepojízdným, což může pro firmy znamenat zbytečné prostoje.

Pro začátek si připomeneme, co to vlastně AdBlue je. Jedná se o čirý, netoxický vodný roztok močoviny používaný k selektivní katalytické redukci oxidů dusíku na neškodný atmosférický dusík a vodu. 

Toto řešení sice přispívá ke snížení škodlivých emisí, ale očekává se, že zvýší celkové náklady na vlastnictví automobilu, tzv. TCO. Největší nevýhodu představuje vyšší pořizovací cena takto vybavených vozů. Celý SCR systém (katalyzátor) se skládá z několika čidel tlaku, teploty a chemického složení výfukových plynů. Dále ze samotného, výrobně náročného filtru a vyhřívaného zásobníku na močovinu. Celou tuto plejádu závažných omezení doprovází drobnosti v podobě zvýšené spotřeby nafty v režimu aktivní regenerace filtru, nebo nutnosti vyhřívání zásobníku kapaliny AdBlue, jenž zamrzá při -11° C.

Automobily používající roztok močoviny se většinou přihlásí s předstihem, že jeho hladina je nízká, mnohdy se na palubní desce rozsvítí varovná kontrolka už ve chvíli, kdy její množství postačuje pro ujetí dalších stovek i tisíců kilometrů. Zásobníky AdBlue mají různou velikost i umístění, zásoba kapaliny u některých modelů vystačí i na 30 tisíc kilometrů, jinde je nutné doplňovat močovinu častěji. Například VW Sharan TDI má zásobník na 17 litrů močoviny, která by měla vystačit na ujetí 15 tisíc kilometrů.

Spotřeba AdBlue se může značně lišit v závislosti na typu vozidla, zatížení a stylu jízdy. Úsporná jízda šetří i AdBlue, naopak jízda s „těžkou nohou“ může v zásobníku udělat podobný vír, jako v palivové nádrži.

Pokud se stane, že roztok dojde dříve, než vozidlo dorazí do servisu, nebo jej řidič nedoplní, přejde vůz do nouzového režimu s podstatně nižším výkonem, případně jej nebude moci ani nastartovat.

Vzroste tak riziko zbytečných prostojů, které potom nestojí firmu jen náklady na odstranění jejích následků, ale také to znamená, že osoba, která vůz používá, nečinně sedí a přitom dostává zaplaceno stejně, jako při plném pracovním výkonu. Další peníze stojí také zajištění náhradního automobilu.