Test Volkswagen Passat Variant: Naftové kombi ještě neřeklo poslední slovo
Test Volkswagen Passat Variant: Kdyby někdo před deseti lety tvrdil, že velké rodinné kombi s dvoulitrovým dieselem bude jednou působit skoro jako automobilový rebel, asi bychom se mu smáli. Jenže máme rok 2026, automobilový svět ovládla SUV, výrobci investují miliardy do elektromobility a Volkswagen Passat přijíždí s receptem, který by mohl být klidně z minulého desetiletí. Velký kufr, nafta, automat a dojezd přes tisíc kilometrů. Ale víte co? Ono to pořád funguje.
Volkswagen Passat je jedním z těch automobilů, které není nutné dlouho představovat. Od roku 1973 vzniklo přes 34 milionů exemplářů a vedle Golfu patří k nejúspěšnějším modelům značky. Devátá generace ale přinesla jednu zásadní změnu – sedan definitivně zmizel a Passat se v Evropě nabízí pouze jako kombi Variant. Výroba se navíc přestěhovala do Bratislavy a auto vznikalo společně s novou Škodou Superb.
Passat mezigeneračně výrazně vyrostl. Vůz má na délku 4917 mm, na šířku 1849 mm a na výšku 1496 mm. Rozvor náprav je 2837 mm. Výsledkem je opravdu obrovský vnitřní prostor. Volkswagen při uvedení nové generace uváděl proti předchůdci o pět centimetrů více místa pro nohy cestujících vzadu a rozdíl je znát. Za běžně vysokého řidiče se pohodlně posadí další dospělý člověk a Passat už rozměry i prostorem prakticky přerostl klasickou střední třídu.
V době, kdy některá téměř pětimetrová SUV obětují část praktičnosti designu, je Passat příjemnou připomínkou toho, proč byly kombíky kdysi tak populární. Auto je dlouhé, ale skoro každý centimetr navíc využívá k tomu, aby nabídlo víc místa lidem nebo zavazadlům. Zavazadlový prostor pojme 690 litrů a po sklopení zadních sedadel až 1920 litrů. To je o 40, respektive 140 litrů více než u předchozí generace. Testované auto navíc ukazuje, že velký kufr není jen pěkné číslo do tabulky. Už sériový Cargo paket obsahuje výškově nastavitelnou podlahu, multifunkční kapsu, síť, fixační elementy a dokonce 230V i 12V zásuvku.
V interiéru Volkswagen napravil alespoň část chyb, které si sám způsobil u předchozích generací digitálního ovládání. Před řidičem je 10,25palcový Digital Cockpit Pro a uprostřed palubní desky dotykový displej infotainmentu. Testovaný vůz měl základní úhlopříčku 12,9 palce, nikoliv příplatkovou patnáctipalcovou obrazovku. A popravdě mi připadá úplně dostatečná. 15palcový displej možná vypadá efektně na fotografiích, ale automobil skutečně nemusí mít uprostřed palubní desky obrazovku pomalu stejně velkou jako moje první televize.
Test Volkswagen Passat Variant: Komplikace jsou minulostí
Klimatizace se bohužel stále ovládá převážně prostřednictvím displeje a dotykové lišty pod ním, což proti klasickým tlačítkům za pokrok nepovažuji. Volkswagen se ale alespoň poučil a lišta pro nastavování teploty a hlasitosti je podsvícená. Celý systém navíc reaguje rychleji a jeho struktura je logičtější než u prvních vozů s podobným řešením. Velkou pochvalu si naopak zaslouží návrat normálních fyzických tlačítek na volant. Dotykové plošky, kterými Volkswagen několik let dokazoval, že i jednoduchou věc lze zkomplikovat, jsou minulostí.
Automatická převodovka se ovládá páčkou napravo od volantu, takže se mezi předními sedadly uvolnil prostor pro další odkládací přihrádky. Tohle řešení mi nijak nevadí a člověk si na něj zvykne během několika kilometrů. Přesto je právě ovládání jednou z oblastí, kde dávám přednost sesterskému Superbu. Jeho trojice otočných ovladačůSmart Dials s malými displeji umožňuje přímo nastavovat teplotu a další často používané funkce a z ergonomického hlediska mi to stále připadá lepší.




Příjemným překvapením výbavy Life jsou přední sedadla ergoActive Plus. Nešlo přitom o žádnou drahou položku z konfigurátoru, ale o součást standardní výbavy testovaného vozu. Obě přední sedačky jsou elektricky nastavitelné, mají paměť, možnost prodloužení sedáku, pneumaticky nastavitelné bederní opěrky, a dokonce pneumatickou bodovou masáž. Vyhřívání předních sedadel je rovněž standardem.
A právě sedadla jsou další z věcí, které dávají na dlouhé cestě smysl mnohem víc než efektní světelné animace nebo ještě větší obrazovka. Passat byl vždycky auto pro lidi, kteří dokážou za den absolvovat stovky kilometrů, a nová generace na tuhle tradici nezapomněla. Testovanému autu navíc pomáhala příplatková akustická boční skla za rozumných 8600 Kč. Jde o vrstvená skla, která snižují průnik hluku do interiéru. Jestli bych měl ze seznamu příplatků doporučit něco člověku, který bude s Passatem pravidelně trávit hodiny na dálnici, byla by to právě tahle položka.
Hlavním důvodem, proč nás ale tentokrát Passat zajímá, je to, co má pod kapotou. Žádný elektromotor, žádná velká baterie a žádné dobíjení. Prostě 2.0 TDI. Čtyřválcový turbodiesel o objemu 1968 cm³ nabízí 110 kW, tedy 150 koní, a prostřednictvím sedmistupňové dvouspojkové převodovky DSG pohání přední kola. Testovaný vůz váží 1745 kg a maximálně dokáže jet 223 km/h. Maximální točivý moment činí 360 Nm a je k dispozici už od 1600 otáček. Na stovku Passat potřebuje zhruba 9,3 sekundy.





Žádná čísla, která byste večer vyprávěli kamarádům u piva. Jenže přesně o to tady jde. Výkon 110 kW totiž k charakteru auta sedí lépe, než by se při pohledu na téměř pětimetrovou karoserii mohlo zdát. V nízkých a středních otáčkách motor využívá 360 Nm, takže Passat působí v běžném provozu dostatečně silně. Dálnice, stoupání ani plně obsazené auto mu problém nedělají. Až při ostrém předjíždění na okresní silnici zjistíte, že 150 koní je opravdu jen 150 koní. Dynamika není špatná, ale ani nijak oslnivá. Na druhou stranu nevím, jestli právě Passat potřebuje ze semaforu komukoliv dokazovat, kdo je tady pánem. Jeho talent se projeví úplně jinde.
Sedmistupňová převodovka DSG si s dvoulitrovým dieselem většinu času velmi dobře rozumí. Při normální jízdě řadí hladce, snaží se motor držet v hospodárném pásmu a při dálničním cestování o ní prakticky nevíte. Jedna typická vlastnost ale úplně nezmizela. Když například pomalu přijíždíte ke křižovatce, následně se objeví mezera v provozu a vy prudce přidáte, dokáže si pohonné ústrojí vzít krátkou chvíli na rozmyšlenou. Není to nic, kvůli čemu byste auto po týdnu vraceli prodejci se slzami v očích. Jakmile se s pohonem sžijete, podvědomě s tím počítáte.
Naopak při tom, k čemu je Passat určen především, funguje kombinace TDI a DSG výborně. Při dálniční rychlosti motor drží nízké otáčky, v kabině je klid a auto působí dojmem, že 130 km/h považuje za svůj přirozený životní režim. A tady přichází asi nejsilnější argument celé téhle motorizace. Testovaný vůz má 66litrovou nádrž a jeho homologovaná kombinovaná spotřeba je přesně 5,0 l/100 km. A na rozdíl od mnoha katalogových údajů není tahle hodnota úplně odtržená od reality. I náš test potvrdil, že hodnoty mezi pěti a šesti litry jsou naprosto reálné.
Po natankování plné nádrže tak není čtyřmístný údaj zbývajícího dojezdu na palubním počítači žádnou raritou. A právě tady člověk pochopí, proč ještě diesel neřekl poslední slovo. Nejde jen o samotnou cenu paliva nebo spotřebu. Je to kombinace nízké spotřeby a velké nádrže. Ráno natankujete a velmi dlouho vás vůbec nenapadne přemýšlet, kde budete doplňovat energii.
To není kritika elektromobilů. Jen připomínka, že pokud někdo ročně absolvuje desítky tisíc kilometrů především po dálnicích, existuje stále jedno mimořádně jednoduché řešení. Jmenuje se dvoulitrové TDI.




Při prvních jízdách s novým Passatem jsem chválil příplatkový adaptivní podvozek DCC Pro. Ten skutečně umí pomocí dvouventilových tlumičů velmi široce měnit charakter auta a technicky patří k tomu nejzajímavějšímu, co současná platforma MQB Evo nabízí. Jenže testovaný vůz ho tentokrát neměl. A vlastně je to dobře, protože díky tomu jsem zjistil něco možná podstatnějšího. Passat je komfortní i bez něj. Náš Life stál na obyčejném podvozku a sedmnáctipalcových kolech Bologna. Za ta se připlácelo 15 400 Kč. Kombinace relativně malých kol a standardního naladění podvozku se přitom k charakteru auta hodí skvěle. Passat nemá potřebu předstírat sportovní sedan. Nerovnosti tlumí s důrazem na pohodlí, na dlouhých vlnách působí klidně a především na dálnici velmi stabilně.
Řízení je lehké a přesné, ale o každém kamínku pod předními koly vám prostřednictvím volantu vyprávět nebude. Karoserie se v zatáčkách samozřejmě trochu pohybuje, jenže auto nepůsobí nejistě ani rozbředle. Dlouhý rozvor mu dodává stabilitu a na dálnici dokáže působit skoro neochvějně. DCC Pro bych tedy doporučil tomu, kdo chce mít možnost podvozek výrazně přitvrdit nebo si rád hraje s nastavením auta. Za nezbytnou položku bych ho ale po zkušenosti se standardním Passatem rozhodně nepovažoval.
Passat, nebo Superb? Téhle otázce se vyhnout nedá. Obě auta vznikala společně, vyrábějí se ve stejné továrně v Bratislavě a sdílejí většinu techniky. Dokonce i zavazadlový prostor má v obou případech základních 690 litrů. Superb má podle mě pořád jednu jasnou výhodu v interiéru. Jeho fyzické Smart Dials jsou uživatelsky příjemnější než téměř čistě dotykové řešení Passatu. Škodovka navíc nabízí vedle kombi i liftback, což může být pro některé zákazníky důležité. Jenže čím déle s Passatem jezdíte, tím méně vám připadá jako Superb s jinou maskou.
Má vlastní charakter. Je o něco konzervativnější, designově uhlazenější a uvnitř působí trochu víc jako tradiční manažerský vůz. Nedělá kolem sebe velké divadlo a možná právě to je pro člověka, který s autem ročně najezdí padesát tisíc kilometrů, jedna z jeho největších předností. Při prvním setkání s novým Passatem a Tiguanem před dvěma lety mě nový Tiguan zaujal víc a ve srovnání se Superbem mi připadal Passat o malý kousek méně přesvědčivý. Po delší zkušenosti s naftovým Passatem bych ten závěr upravil. Superb má pořád několik chytrých detailů navíc. Ale Passat je jako celek zatraceně dobrý.




Ale levný samozřejmě není. Testovaný Passat Life 2.0 TDI 110 kW DSG měl v konfiguraci základní cenu 1 229 000 Kč. Po přidání sedmnáctipalcových kol Bologna, paketu Easy Open & Park Assist Pro a akustických skel se výsledná cena dostala na 1 291 100 Kč. To není málo. Na druhou stranu je důležité, že většinu věcí, které při každodenním používání opravdu oceníte, má výbava Life už standardně. Třízónovou klimatizaci, adaptivní tempomat, parkovací kameru, Park Assist, bezdrátový Apple CarPlay a Android Auto, indukční nabíjení telefonu, vyhřívaná a elektricky nastavitelná masážní sedadla, zadní zatmavená skla nebo pětiletou záruku do 100 000 kilometrů. Vlastně je docela sympatické, že největší luxus testovaného auta nebyla dvacetipalcová kola, karbonové dekory ani audio se sedmnácti reproduktory. Byla to tichá boční skla. Což charakter Passatu vystihuje možná lépe než celý katalog.
Automobilový svět se mění a velké naftové kombi dnes rozhodně není segmentem, do kterého by se automobilky jedna přes druhou hrnuly. Jenže právě proto působí současný Passat trochu zvláštně. Čím méně se snaží být revoluční, tím lepší je. Není to auto, u kterého budete půl hodiny obcházet karoserii a hledat dramatické designové detaily. Ani uvnitř vám nepředvede technologickou show, ze které sousedé omdlí závistí. Místo toho nabízí obrovský prostor, 690litrový kufr, velmi dobrá sedadla, komfortní podvozek, kvalitní odhlučnění a motor, který se spokojí přibližně s pěti litry nafty a s jednou nádrží dokáže překonat tisíc kilometrů.
Martin Šidlák
Technické údaje: Volkswagen Passat Variant 2.0 TDI DSG
Cena: 1 015 702 Kč (bez DPH)
Dieselový pohon
Maximální výkon: 110 kW
Max. točivý moment: 365 Nm
Maximální rychlost: 223 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: neuvádí
Kombinovaná spotřeba: 5 l/100 km
Emise CO2: 131 g/km
Délka/šířka/výška: 4917 / 1849 / 1496 mm
Rozvor: 2837 mm
Zavazadlový prostor: 690 l