Kratší životnost vozidel snižuje jejich zůstatkovou hodnotu

Vozidla vyráběná v současnosti mají mnohem kratší životnost, než ta vyráběná například před deseti lety. Díky tomu, jak se z automobilů postupně stává spotřební zboží, mají moderní vozy daleko nižší zůstatkovou hodnotu. Tak zní zpráva společnosti Cap.

„Model, který ještě před třemi roky s rezervou vyhovoval tehdejším emisním limitům, je nyní zcela mimo krok se současnými požadavky,“ uvedl David Saville, expert na nové automobily u společnosti Cap.
Často se stává, že změny designu automobilů, které jsou zaměřeny na snižování emisí, zahrnují výraznou úpravu karoserie vozu za účelem snížení hmotnosti nebo zlepšení aerodynamiky, stejně jako zavedení účinnějších motorů. Opět platí, že nový vzhled vozidla, stejně jako jeho zdokonalená technologie, zapříčiní, že jeho předchůdce rychle vypadá zastarale.
Na první pohled je to pro zákazníky atraktivní, že mají každé dva až tři roky možnost vybírat z nových modelů. Tato situace ale není ideální, jelikož kupující potřebují mít auto, které budou moci po pár letech ještě prodat za slušné peníze.
Pokud jejich stávající model není poslední generací daného modelu, a je na takzvaném “ konci životního cyklu „, stává se méně atraktivním pro prodej soukromé osobě nebo na protiúčet.
Analýzy ukázaly, že mnoho výrobců zavedlo u svých modelů životní cyklus kratší, než je standardní tří až čtyřletá doba vlastnictví vozu u firemních flotil.
Společnost Cap také zachytila zajímavou skutečnost – výrobci, kteří dramaticky mění své modely v poměrně krátké době, nyní ve svém úsilí znatelně polevili, aby nedošlo k přílišnému znehodnocení předchozí generace modelu.
Český trh ukazuje, že co se týká zbytkové hodnoty vozů, vozy domácí automobilky Škoda jsou na tom velmi dobře. Konkrétně model Octavia nové generace dosáhl v předikovaném vývoji po třech letech provozu a 90 000 ujetých kilometrech v porovnání s Fordem Focus Kombi, Hyundai i30 Kombi, Opelem Astra Sports Tourer, Peugeotem 308 SW a Renaultem Mégane Grandtour nejvyšší předpokládané zůstatkové hodnoty – průměrně se pohybuje okolo 45%. V hodnocení byla započítána kritéria, jako je spotřeba a emise CO2, nebo poměr ceny a nabízené hodnoty. Svou roli hrál také design a vnímání značky.