Fokus v benzinu nebo dieselu? Který je lepší a který výhodnější?

Benzín, nebo diesel? Věčná otázka, kterou řeší s nákupem nových vozů každá firma, která pořizuje kombi nižší střední třídy. Otestovali jsme dvě verze jednoho z nejžádanějších zástupců této třídy: Fordu Focus. Takže 1.0 EcoBoost, nebo 1.5 EcoBlue?

Škoda Octavia, VW Golf, Opel Astra, Renault Megane, Peugeot 308, Mazda 3, Toyota Corolla, Hyundai i30, Kia Ceed nebo právě Ford Focus. To je jen částečný výčet konkurentů v nejnabitějším segmentu nižší střední třídy, kteří ve svých kombi verzích cílí na firmy po celé Evropě.

Ford Focus patří v této společnosti mezi legendy. Následovník neméně legendárního Escortu přišel v roce 1998 a stal se Evrop-ským autem roku 1999. Střih o 20 let dále – a máme tu čtvrtou generaci, představenou v roce 2018. A stejně jako vždy se nezaměřuje jen na praktickou stránku věci.

Nabídka pro firmy

České zastoupení Fordu v současné době nachystalo pro firemní zákazníky speciální zvýhodněnou nabídku na model Focus kombi ve verzi 1.0 EcoBoost/92 kW a 1.5 EcoBlue/88 kW. Nabízeny jsou ve výbavách Trend Edition, navíc obohacené o nemetalický lak, tempomat, parkovací senzory a sadu Winter (vyhřívání předních sedaček, předního okna a volantu), a Titanium, jež obsahuje navíc metalický lak a také sadu Winter. My jsme obě varianty dopodrobna prověřili, abychom vyzkoušeli, která opravdu stojí za to. Navíc přinášíme i zkušenosti z firmy, kde focus už nějakou dobu funguje a přidáváme i kalkulace od leasingové společnosti. Ford na focus poskytuje pětiletou záruku s nájezdem 120 tis. km a čtyřletý předplacený servisní balíček v hodnotě 22 000 Kč, zahrnující čtyři předepsané servisní prohlídky, případně za cenu 25 500 Kč pětiletý servisní balíček s celkem pěti prohlídkami.

Dva motory, dva charaktery

Jak jsme předeslali v úvodu, k testu jsme přizvali dva kombíky: benzinový tříválec 1.0 EcoBoost/92 kW a dieselový čtyřválec 1.5 EcoB-lue/88 kW. Ukázalo se, že rozdíly mezi nimi nejsou pouze v tom, jakou pistoli budete třímat na čerpací stanici. Jako první našim testem prošel benzinový model. Čím Focus 1.0 EcoBoost vynikal v první řadě, byla kvalita jízdy a mimořádně citlivé naladění podvozku.

Ford si za něj zaslouží absolutorium. Poměr komfortu odpružení a chování vozu při svižnější jízd ě je vynikající. I na těch nejrozbitějších kočičích hlavách dopřává posádce pohodlí jako ve vozech vyšších tříd a nijak mu nevadí ani zpomalovací prahy nebo vytlučené kanály. Naproti tomu při svižnější jízdě mimo město je podvozek naprosto jistý, nehoupe se a řidiči skýtá zpětnou vazbu, kterou bychom se nebáli srovnat se sportovnějšími hatchbacky. A to vše bez berličky v podobě nastavitelných tlumičů. Focus má zkrátka jedno naladění, kterému se konstruktéři věnovali na 100 %, a které funguje.

Čtete také

S elektrickým Hyundai Kona do Portugalska a zpět

Zdá se to být poměrně šílený nápad, vzít elektromobil Hyundai Kona a naplánovat si cestu do Portugalska dlouhou skoro 6500 km….

S těžším dieselem nad přední nápravou je vůz laděn na lehce tvrdší notu. Ani naftový focus ale není vyloženě ne-pohodlný, v kontrastu s benzinovým však nelze přehlédnout, že podvozek nechává k posádce proniknout o něco více menších rázů. Oba vozy přitom měly za sebou zhruba stejný počet kilometrů a obouvaly pneumatiky stejných rozměrů (215/50 R17). V čem naopak bylo lepší dieselové auto, je stabilita v přímém směru. To bylo zřejmě důsledkem většího zatížení přední nápravy.

Kdo šetří, má za tři

Kromě podvozku byl u testovaných vozů odlišný samozřejmě také projev motoru. Více k srdci nám až nečekaně přirostla tříválcová benzinová jednotka 1.0 EcoBoost. Na to, že jde o přeplňovaný maloobjemový tříválec, se ochotně vytáčí až k omezovači a výsledných 92 kW stačí k dosažení více než dostatečné dynamiky.

Samozřejmě ale nejde přímo o sportovce. Řidičské nadšení krotí hlavně předlouhé převody šestistupňové manuální převodovky. Skoky mezi rychlostmi jsou veliké a je prakticky nemožné motor držet stále v otáčkách kolem nej-vyššího výkonu. Platí zde tedy více než jinde, že „podvozek je rychlejší než motor“. Mezi negativa této specifikace musíme počítat také lehké vibrace, které prostupují vozem pod 2000/min.

Focus je elegantní, praktické a skvěle jezdící auto. V dobrém slova smyslu stará škola protkaná moderní elektronikou všude tam, kde se to hodí.

Paradoxně byl naftový motor v tomto ohledu lepší, a to proto, že jde o čtyřválcový agregát. 1.5 EcoBlue ve focusu patří mezi ty kultivovanější diesely jak v nízkých otáčkách a po nastartování, tak i při cestovních rychlostech. K dobru dieselu musíme přičíst i přesnější kulisu manuální převodovky. Bohužel, ač výkonem 88 kW neztrácel a točivým momentem 300 Nm litrový tříválec přímo deklasoval (300 vs. 170 Nm), pocitově byla 1.5 za všech okolností línější. A spotřeba? Bohužel, pro dražší diesel byl rozdíl během testu pouze 1 l/100 km

v jeho prospěch. V obou vozech jsme ujeli 450 km při průměrné rychlosti 60 km/h (jezdili jsme stejné trasy). Na palubním počítači benzinového tříválce svítilo na konci testu 7,3 l/100 km, u naftového čtyřválce 6,4 l/100 km. Dlouhodobá spotřeba testovaných auto-mobilů za celých 6 600, resp. 5 700, kilometrů, které měly vozy najeto, pak činila 6,6 l/100 km, resp.

5,6 l/100 km. Dle ceníku je „nafta“ o necelých 50 000 Kč bez daně dražší, v nabídce fordu a viděno optikou aktuální-ho fleetového programu je ale rozdíl ve splátce výrazně menší, proto je zejména s ohledem na plánovaný firemní roční nájezd vhodné o dieselu přemýšlet. Oba motory dosahují i velmi nízkých hodnot emisí CO2. Obzvlášť hodnota verze 1.5 EcoBlue sahající na hodnotu 93 g CO2/km a může být zajímavá i z pohledu fleetových emisí u firem, které na tyto hodnoty dbají.

Atlet i praktik

Za jízdními kvalitami focusu nezaostává ani řešení vnitřního prostoru. Zavazadlový prostor nabídne objem až 635 l dle výbavy (rezerva či subwoofer zabírají místo pod podlahou), což je sice o chlup méně než u etalonu třídy Škody Octavie, která má 640 l, nicméně rodinným potřebám to bezesporu postačí. Chválíme prostornost komor pod mezipodlahou, téměř rovnou plochu po sklopení zadních sedaček, šikovné řešení odepínání rolety ze svého ukotvení za zadními opěradly a také pořádné madlo na zavírání pátých dveřích. Kritizovat bychom mohli pouze chybějící vodící kolejnice pro natažení rolety.

Prostor pro cestující charakterizuje dobrá úroveň praktičnosti. Zamlouvaly se nám velmi dobré přední sedačky s široce nastavitelnou bederní opěrkou, dostatek odkládacích prostor na mobil, peněženku a další drobnosti na středovém tunelu a typicky „forďácky“ výborně vyřešená ergonomie ovládacích prvků.

Ty důležité ovladače zůstaly mechanické: regulace intenzity podsvícení přístrojů, ovládání hlasitosti rádia a také panel ventilace. Ty méně důležité jsou pak dostupné v přehledných menu infotainmentu. Pouze slova uznání si zaslouží ještě jedna typicky „forďácká“ věc: jednoduché ručičkové přístroje před řidičem s jasně čitelným fontem. Dnes skoro vzácnost. Líbil se nám také kvalitní obraz příplatkové couvací kamery.

Našli jsme ale i pár nedostatků, na kterých by Ford mohl zapracovat. Když si vypnete displej infotainmentu, zmizí jediné hodiny, které se v interiéru nachází. V palubním štítu před řidičem ukazatel času překvapivě není. Vysouvací ochrana hran dveří funguje bez připomínek, ale mechanismus je hlučný. Při zavírání nám zpočátku přišlo, že jsme si něco zabouchli do dveří. A nakonec ještě jeden aspekt, kde focus ztrácí na tu nejlepší konkurenci: design interiéru. Palubní desku charakterizují nesourodé černé a šedé plastové plochy, mírně oživené stříbrnou lištou. Není to špatné, ale schází jakýkoliv dotek prémiovosti, který si třeba tuzemská Škodovka od dob octavie druhé generace již osvojila. Možná i díky tomu si ale focus drží velmi dobrou cenu, kdy do 450 000 Kč bez DPH spolehlivě pořídíte vel-mi dobře vybavený kousek. Což se třeba právě o nové octavii říci nedá.

Krátce se zastavíme ještě u jízdních asistentů. Vynikajícím pomocníkem je elektronická ruční brzda s funkcí auto-hold. Dokáže tedy vůz samočinně zajistit například při čekání na semaforu, aniž byste museli stále stát na brzdě. Toto je smysl elektronické ruční brzdy; bez automatického autoholdu nám stačí tradiční ruční. Druhým dobrým sluhou je asistent jízdy v pruhu. Funguje spolehlivě, zapíná se tlačítkem na páčce blinkrů (nejlepší možné řešení) a pamatuje si nastálo, zda byl vypnut či zapnut. U obou motorů také chválíme stop-start, který nás nikdy nenechal „ve štychu“ na křižovatce.

Moderní tradice

Focus je elegantní, praktické a skvěle jezdící auto. V dobrém slova smyslu stará škola protkaná moderní elektronikou všude tam, kde se to hodí. Ale nikoliv tam, kde by to bylo samoúčelné. Na základě zkušeností nabytých během dvoutýdenního testování musíme konstatovat, že už samotná verze Trend Edition je velmi dobře a dostatečně vybavená, nicméně díky zanedbatelnému příplatku ve splátkách vychází Titanium jako lepší volba. Zejména díky automatické klimatizaci, bezklíčovému přístupu, automatickým stěračům nebo navigační systému, který se u referentských vozidel může hodit.

TEXT: Vojtěch Formánek, Michal Žďárský

FOTO: Vojtěch Formánek

FOTOGALERIE