Sto padesát tisíc korun, pět hrubých měsíčních platů, to je už suma, která ve světě ojetin něco znamená. Dá se za ni pořídit pěkné rodinné auto – kombík, rodinný minivan, SUV. Když bude vaší volbou ojetá Škoda Octavia, co vás při nákupu čeká?

Na Octavii je odborník skoro každý, kdo se trochu zajímá o ojetá auta. Škoda Octavia je jedním z nejrozšířenějších aut na nejen českých silnicích, vždyť od roku 1996 se jich ve čtyřech generacích vyrobilo už více než sedm milionů kusů. Za 150 tisíc korun seženete v nabídkách autobazarů nejčastěji druhou generaci oktávky po faceliftu z roku 2009. Přesně takové auto, kombík z roku 2011 s motorem 1.6 TDI 77 kW, jsme podrobně prozkoumali s expertem online autotržiště Carvago. Vůz, který nám k prověření zapůjčil soukromý majitel, jsme vzali na důkladnou prohlídku do testovacího centra TechYard, které Carvago provozuje spolu s logistickým gigantem Gefco v Ovčárech u Kolína.

Ojetá Škoda Octavia má v českých poměrech jasné výhod – je to velké, vcelku spolehlivé auto se spoustou dostupných náhradních dílů, které navíc umí opravit každý, i ten nejmenší servis na dvoře.

auto, mechanik, oprava
ČTĚTE TAKÉ:  Ojetý rodinný vůz za 50 000 Kč? Oprava bude stát jednou tolik

Naše octavia byla jako nová prodána ve Francii v roce 2011. Po třech letech, kdy sloužila jako služební vůz, přešla do soukromých rukou, v roce 2019 pak zamířila do České republiky, kde ji v lednu koupil v Auto ESA současný majitel – tedy teprve třetí v pořadí. Zásadním plusem je, že první majitel vedl servisní knihu, druhý si zase schovával všechny faktury ze servisu, což je ve výsledku cennější než záznam v „servisce“. Ta se totiž dá lehčeji zfalšovat než sada faktur, v nichž si navíc můžeme přečíst, co se kdy na vozidle dělalo.

Černá ojetá Škoda Octavia byla v překvapivě dobré výbavě, odpovídající tehdejší výbavě Elegance, která stála s tímto motorem 535 tisíc korun – nepostrádala tedy dvouzónovou klimatizaci Climatronic, rádio Swing s CD a mp3 a osmi reproduktory, palubní počítač s velkým displejem (Maxi Dot), tempomat a další vymoženosti. A také měla v překvapivě dobrém stavu interiér – nepoškrábané plasty palubní desky, neprošoupaná kulisa řadicí páky, jen lehce ohmataný volant. To vše potvrzuje nijak závratný nájezd 160 tisíc kilometrů a také kvalitu použitých materiálů, což slouží octavii jednoznačně ke cti.

Motor a jízdní vlastnosti

I při testovací jízdě ná sojetá Škoda Octavia nezklamala. Druhá generace ještě měla standardně vzadu víceprvkovou nápravu, čemuž odpovídají nadprůměrné jízdní vlastnosti. Tlumiče jsou původní a fungují pořád dobře – jen prohlídka na heveru ukázala, že se rozpadají jejich zadní gumové dorazy. Což nemá žádný vliv na jízdu, bude stačit je vyměnit až s tlumiči. Technici nezaznamenali ani zvýšený hluk od motoru nebo vůli v řízení – auto je zkrátka v tomto směru naprosto v pořádku.

„Za sebe shledávám jedinou nevýhodu vybraného vozu, a to je motor 1.6 TDI, který je jízdně nevýrazný a výkonem neoslní. Rozhodně je volbou pro klidnější řidiče,“ říká Jan Skála, ředitel oddělení nákupu online autotrižště Carvago.

Zmíněný motor 1.6 TDI je přímým nástupcem velmi populární 1.9 TDI, jejíž výroba definitivně skončila v září 2010. Má stejný výkon, ale kvůli snižování emisí agregát přišel o svůj charakteristický zátah „odspodu“ – je zkrátka naladěn tak, že nemá žádnou výkonovou špičku ani výrazný nástup točivého momentu. Navíc je šestnáctistovka spojená s pouze pětistupňovým manuálem, jehož „kvalty“ jsou hodně dlouhé, opět kvůli emisím – motor zkrátka nemá za žádných okolností produkovat víc emisí než je nutné. Naopak 1.9 byla spřažena s krátkými převody, jež výrazně pomáhají akceleraci.

Na druhou stranu je 1.6 TDI motorem spolehlivým a úsporným, dlouhodobou spotřebu je možné udržet pod hranicí šesti litrů. Samozřejmě, nedosáhne na magická čísla kolem 4,5 litru, což předchozí 1.9 TDI dokázala. Projít emisní normou Euro 5 už ale ne…

Na zvedáku

Podrobná prohlídka auta a přečtení diagnostiky vozu neukázaly žádné závažnější závady kromě běžného opotřebení, odpovídajícímu ujetí 160 tisíc kilometrů. Což je velmi dobrá hodnota, potvrzená i servisními záznamy.

Co tedy bude naše ojetá Škoda Octavia potřebovat? Hlavně výměnu zadních brzdových destiček, při kontrole se také ukázalo, že brzdová kapalina je na hraně své životnosti. „Dále by bylo třeba provést výměnu výztuhy ve spodu vozidla vzadu před nádrží, která dostala zásah od nějaké překážky a je pokroucená. Samotná plastová nádrž ale zatím netrpí únikem paliva a není třeba ji měnit, pouze sledovat. Lehká koroze výfukového potrubí odpovídá věku vozu a není třeba zatím řešit. Baterii současný majitel nedávno vyměnil, ale do té doby byla ve voze stále ta původní z roku 2011.

Dieselová šestnáctistovka má rozvody poháněné řemenem, u nějž výrobce nepředepisuje interval výměny – stav řemene by měl posoudit technik servisu a měnit až opotřebený řemen. To ovšem většina expertů nedoporučuje a radí udělat to nejpozději při nájezdu 120 tisíc kilometrů. Což udělal i pečlivý nový majitel této octavie hned po koupi v únoru 2019.

„Doporučujeme pokračovat v pravidelných servisních prohlídkách a výměně olejů a filtrů,“ říká Jan Skála. „Oproti doporučení výrobce radím měnit olej po roce, případně po ujetí 15 tisíc kilometrů, podle toho, co nastane dříve. Rozhodně bych nevyužíval takzvaného prodlouženého intervalu 30 tisíc km, jímž výrobce lákal (a láká) hlavně firemní uživatele,“ říká Skála.

Koneckonců i naše ojetá Škoda Octavia v prvních třech letech tento interval poznala, naštěstí to na ní nezanechalo stopy. Což se ale při dlouhodobém ždímání rezerv motoru lehce může stát. „Při výměně oleje je nutné vyměnit i olejový filtr a každou druhou výměnu oleje – tedy po dvou letech nebo 30 tisíc km – doporučuji vyměnit i filtr kabinový, nasávaného vzduchu, palivový. Samozřejmě, dřívější výměna ničemu neublíží.“

Velkým překvapením byl stav laku. Zkoumaná ojetá Škoda Octavia měla nějaké povrchové šrámy a škrábance, ale vzhledem k věku jich bylo spíše méně. Nejzajímavější ovšem bylo, že celá karoserie má původní lak a nenese stopy po opravách. „Nelze samozřejmě úplně vyloučit, že auto absolvovalo nějakou nehodu, ale pokud ano, tak se omezila maximálně na výměnu plastových dílů. Žádné plechy, natož nosníky, zasaženy nebyly. To není úplně běžné, takové auto vidíme na prohlídce vždy velice rádi,“ dodává Skála.

TSI se vyhněte

Přednosti „dvojkové“ octavie jsou obecně známy – dobré dílenské zpracování, spolehlivost a především velký vnitřní prostor včetně kufru, který má v případě kombíku 605 litrů. Kritickým bodem jsou pouze motory, zvláště benzinové. S jedinou výjimkou, jíž je 1.6 MPI, klasický atmosféricky plněný motor s nepřímým vstřikováním paliva. Neoplývá výkonem, spotřeba je také na dnešní standardy vysoká (kolem sedmi až osmi litrů), ale má spolehlivou konstrukci, nenáročnou na obsluhu i na servis. Na trhu je jich však hodně málo, většinou také v autech se základní výbavou.

„Ostatní benzínové motory doporučit nemůžu,“ říká Jan Skála. „Všechny motory TSI – 1.2, 1.4, 1.8 i 2.0 TSI v modelu RS – jsou sice jízdně velmi příjemné díky vysokému točivému momentu už od nízkých otáček, ale trpí spoustou problémů včetně naprosto zásadních. Téesíčka se v druhé generaci octavie objevila vůbec poprvé a doporučuji se jim vyhnout. Pokud se pro TSI přesto rozhodnete, doporučuji předem zkontrolovat, že auto má provedené všechny svolávací akce podle předpisu výrobce – u některých motorů to byly poměrně zásadní zásahy – a že bylo poctivě servisované. Samozřejmě u TSI platí stejná pravidla jako u dalších motorů s turbodmychadlem – poctivě zahřát, nepožadovat výkon po studeném agregátu, po delší jízdě nechat motor na volnoběh, aby se dochladilo turbodmychadlo. A pozor i na motor 1.6 FSI, což je atmosféra s přímým vstřikováním, která nevyniká spolehlivostí, zato má velký apetit,“ uzavírá Skála.

Bezproblémová nafta

Doporučit se tak dají jedině diesely. Až na jeden, 2.0 TDI PD (vstřikování starou technologií pumpa-tryska), který je nespolehlivý a trpí spoustou závad, z nichž tou nejzásadnější je praskání hlavy. Odborníci nejvíc doporučují motor 1.9 TDI, osvědčený a velmi spolehlivý, navíc ho opraví kdejaký garážový servis. Má rychlý nástup točivého momentu, což dodává řidiči pocit silného zátahu. Servisní výhodou motoru je, že byl dodáván bez filtru pevných částic, takže odpadají problémy s ním spojené. Doporučit lze i všechny motorizace 2.0 TDI se vstřikováním common rail.

„Celkově o naftových motorech platí totéž, co o všech moderních dieselech. Trpí na vstřikovače, hlavně pokud se povede někde natankovat méně kvalitní palivo, a na turbodmychadla, opotřebená buď velkým nájezdem nebo nevhodným chováním, tedy vytáčením studeného motoru apod.

A převodovky? „V nabídce jsou manuální a automatické DSG. Obě trpí na odcházející dvouhmotové setrvačníky, ale u manuálu může řidič zásadně ovlivnit jeho životnost. Pokud motor podtáčíte a jedete pomalu na vysokou rychlost, odejde mnohem dříve. U převodovek DSG si před nákupem ověřte, že v nich byl měněný olej (každých 60 000 km) a dopřejte si dostatečně dlouhou testovací jízdu – převodovka by měla bez problémů řadit studená i zahřátá. Opravy DSG totiž nejsou levné,“ dodává Jan Skála.

Roman Švidrnoch, Martin Šidlák

Foto: Roman Švidrnoch