Vojtěch Bernatský vyzkoušel Volkswagen Tiguan
Moderátor Vojtěch Bernatský využil nabídku magazínu Flotila a vyzkoušel Volkswagen Tiguan. Přinášíme proto trochu netradiční test tohoto modelu.
„O motorech, technických parametrech aut a vlastně všem, co se skrývá pod kapotou toho moc nevím. U výběru mého osobního vozidla jsem dal většinou na radu zkušenějších kamarádů, vlastní intuici a pocit uspokojení z vnitřního vybavení auta. Moje hodnocení model Volkswagen Tiguan bude tedy jemně řečeno méně tradiční,“ říká Vojtěch Bernatský.
Vojtěch Bernatský: Volkswagen Tiguan na cestě do Rakouska
Volkswagen Tiguan jsme měli možnost vyzkoušet při naší rodinné cestě k rakouským jezerům, věřil jsem, že to bude zážitek navíc a ve výsledku byl. Ale pěkně od začátku. Dva nejmenší členové naší smečky byli nadšení od první chvíle, kdy do auta nasedli. Pochvalovali si velký prostor na nohy, vyšší posed a krásný rozhled. Všechny tyhle benefity povýšila i krásná a nezaměnitelná vůně nového auta.
My s manželkou jsme – a budu upřímný – byli zpočátku přeci jen kritičtější. Nebyla to ta rozvláčná, korábovitá jízda jako na lodi a specifický odpich, který zažíváme u našich postarších rodinných Audi A6. Navíc jsme při balení zjistili, že bychom potřebovali přeci jen trochu větší kufr. Prostě byla to v tomhle případě láska až na druhý dojem.
Postupem času a s větším počtem najetých kilometrů jsme s naším stříbrným krasavcem nacházeli stále příjemnější řeč a ze známých se stávali větší a větší kamarádi. Už na hranicích jsme ocenili nadhled příznačný pro SUV a také pohodlí, svižnost a dynamiku jízdy. Intuitivní a jednoduché ovládání palubního počítače neboli středové konzole se všemi potřebnými parametry naší cesty. Nadchlo nás také jeho rychlé napojení na mobilní telefon a s tím spojené všechny bonusy včetně plochy pro jeho nabíjení.
Volkswagen Tiguan: Spotřeba 5,9 l/100 km
A pak ta spotřeba. Za celou cestu do Solnohradska a zpět to bylo přesně 5,9l na 100km!!! Tohle jsem vážně, ale vážně nečekal. Při cestě zpátky mě navíc můj nový kamarád hned dvakrát upozornil, že vykazuji známky únavy a že bych si měl dát pauzu na kafe. A měl pravdu. Zpočátku jsme spolu často řešili, jestli jedu správně uprostřed pruhů. Postupem času a s častějším používáním blinkrů při jejich přejíždění, jsme ovšem našli dokonalou společnou řeč.
Díky našemu novému rodinnému příteli jsem si tedy uvědomil, že některé věci se prostě dělat mají a musejí. Když k tomu přidám dokonalou parkovací kameru a hlavně novou manželčinu zálibu nebo spíš vášeň v otevírání kufru nohou skrz čidlo nebo klíčkem na dálku, musím říct, že se nám asi bude stýskat. Snad se ještě někdy potkáme, kamaráde.