První jízda Alpine A390: Elektrický fastback, který dokáže překvapit

První jízda Alpine A390. Elektrický sporťák, ta dvě slova mi pořád nejdou nějak dohromady. Ale nová elektrická Alpine A390 ukazuje, že i s takovým autem může být za určitých okolností zábava, i když mu chybí přirozený sportovní zvuk benzínového motoru ve vysokých otáčkách.

Kdybyste měli na první dobrou říct nějakou značku spojenou s motoristickým sportem a sériovými sportovními auty, asi by málokdo řekl Renault. Přitom vozy téhle značky začaly s motorsportem už na konci 19. století (ano, opravdu 19., tehdy šlo o závod Paříž-Trouville). V dalších desetiletích se zúčastnily a vítězily na mnoha závodech v mnoha disciplínách, ať už šlo o klasickou rally nebo třeba 24 hodin Le Mans. A známé jsou i sériová sportovní auta jako třeba Renault 5 Turbo nebo Renault Clio V6.

Dnes se sportovní aktivity přesunuly hlavně pod značku Alpine, se kterou to dlouho aspoň z vnějšího pohledu vypadalo všelijak a zdaleka ne všichni věřili, že v době stále přísnějších emisních limitů, tlaku na ziskovost a úspěchu naopak low-costové značky Dacia bude ještě v koncernu prostor na sportovní auta. A ukázalo se, že ano. Alpine má svůj tým ve Formuli 1 (byť používá motory Mercedes) a značka Alpine začala ukazovat i nové sériové modely. Díky modelu Alpine A290 rostou začátkem letošního roku prodeje o 54,7%, i když je třeba říct, že se bavíme o tisícových, ne desetitisícových nebo statisícových prodejích.

Ale teď do portfolia přibude další zajímavý model, elektrický fastback Alpine A390, který jsme poprvé vyzkoušeli na klikatých silnicích na polské straně Krkonoš. Ten doplní nabídku čítající zmíněnou A290 a A110, jejíž výroba ale bude letos v létě ukončena.

Pětimístný sportovní fastback Alpine A390 je sice karoserií jiný model než A110, ale snaží se něj designově odkazovat. Vizuálně na ni navazuje například čtyřoká maska chladiče, tvar C sloupku nebo bezrámová okna. Celkově je design auta hlavně v oblasti čelní masky výrazný, netuctový, přitom ne přeplácaný, ale zkrátka tak akorát sportovní. Podobně dobře umí dělat design sériových aut snad jen Cupra.

Alpine A390: Trochu jako Rafale

Zboku nebo zezadu by A390 mohla tvarem karoserie připomínat Renault Rafale, ale ještě větší podobnost s Renaultem je znát na uspořádání palubní desky, kde je sice jiný volant, jiná sedadla, ale kombinace širokého 12palcového přístrojového štítu, a naopak na výšku orientované 12palcové centrální obrazovky s renaultí grafikou a mapami Google už mateřskou značku připomíná mnohem víc. Ale funguje to, infotainment v Renaultu patří aktuálně mezi ty nejlepší na trhu, tak proč to měnit, když sportovní auto není primárně o infotainmentu…

…ale o pohonu a jízdních vlastnostech. Alpine A390 Electric využívá platformu AmpR Medium, kterou používá třeba Renault Scénic E-Tech, ale upravenou tak, aby nabídla agilitu benzínového modelu A110, ovšem v plně elektrickém podání. K pohonu slouží rovnou tři elektromotory, jeden vpředu, dva vzadu, z čehož je jasné, že auto má pohon všech kol. To platí pro obě nabízené verze, přičemž ta slabší A390 GT disponuje výkonem 295 kW a maximálním točivým momentem 650 Nm, silnější A390 GTS pak 345 kW a 808 Nm, z toho 508 Nm na zadní nápravě. Varianta GT nabízí akceleraci 0–100 km/h za 4,8 s, GTS za 3,9 s.
Ovšem samotný výkon není zdaleka všechno, jak dokazují auta některých hlavně čínských výrobců, které mají motory vpředu i vzadu a spoustu koní, ale chybí jim další technika pro správné sportovní auto. Ne tak v případě Alpine A390.

Klíčem k tomu, že je jízda s tímhle vozem může být velmi zábavná, je patentovaný systém Alpine Active Torque Vectoring, který aktivně rozděluje točivý moment mezi zadní kola. Točivý moment se vektoruje až maximálně do sta procent na jednu nebo druhou stranu, a to velmi hbitě, zhruba v řádu 20 milisekund. Podobný systém vektorování nabízí i několik dalších značek, ale jen s jedním motorem na každé nápravě, takže tady funguje přece jen aspoň pocitově rychleji. V zatáčkách se tak dá přidávat nebo ubírat plyn a podle toho projíždět svojí zvolenou stopou, hravě a přitom čitelně, podobně jako kdybyste měli samosvorný diferenciál.

K dispozici je 5 jízdních režimů, které se přepínají na volantu, kde máte také lákavé červené tlačítko s písmeny OV. Jeho podržením se aktivuje krátký 10sekundový nárůst výkonu třeba pro hbité předjíždění. Pak následuje 30sekundové dobíjení. Je to efektní, ale auto s výše uvedeným zrychlením snad ani takovou věc nepotřebuje.

Podvozek je přitom až nečekaně francouzsky komfortní, což sice znamená určité náklony v zatáčkách, ale nikoli na úkor ztráty ovladatelnosti. S autem se dá jezdit v klidu a pohodlí s rodinou, ale jízda může být také celkově velmi zábavným zážitkem, kteří by možná mnozí od elektrického auta nečekali, zejména kvůli jeho hmotnosti lehce nad 2 tuny. Jen na sportovní auto v něm sedíte hodně vysoko, což nemusí každému vyhovovat, a kvůli masivním sloupkům není ani ideální výhled do všech stran, zejména dozadu.

Ale protože jde o elektromobil, musíme se bavit i o věcech jako baterie, nabíjení nebo dojezd. Pro obě verze je určena lithium-iontová baterie s využitelnou kapacitou 89 kWh a integrovaným tepelným čerpadlem, což znamená papírový dojezd mezi 520- 555 kilometry, samozřejmě podle venkovní teploty a stylu jízdy se tato hodnota bude u každého řidiče lišit víc, než by tomu bylo u klasického benzínového vozu. Nabíjet je pak možné výkonem až 190 kW. AC nabíjení je standardně 11 kW, za příplatek 22 kW. Platforma je 400V, což může být poněkud hendikep v době, kdy řada aut staví na 800V architektuře, což má pozitivní vliv na dojezd a rychlost dobíjení. Ale i během krátké, ale dynamické jízdy jsme měli spotřebu mezi 20-22 kWh/100 km, což by znamenalo klidný dojezd kolem 400 kilometrů.

Alpine A390 nelze brát jako náhradu za končící A110, je to jiné auto, ale zároveň příjemné překvapení ve světě elektromobilů, sporťák, který není sportovní jen výkonem, ale i další technikou. Zároveň umí zastat i běžné jízdy, klidně i s rodinou, třeba díky zavazadlovému prostoru o velkorysém objemu 532 litrů. Ovšem na zadních sedadlech to pro dospělé na delších cestách nebude úplně pohodlné, zejména kvůli tomu, že baterie zvyšují podlahu vozu, takže sedíte s koleny docela vysoko.

Na mě osobně je Alpine A390 na sportovní auto už moc velké. Ale netroufám si odhadnout, na kolik je právě fastback nebo „něco jako SUV“ právě tou karoserií, na kterou fanoušci značky čekají. Verze GT stojí v Česku od 1 700 000 Kč. To je trochu ambiciózní cena, protože za podobnou se dá koupit třeba Hyundai Ioniq 5N (1 799 990 Kč), který má ovšem výkon 448 kW a jde ho krátkodobě zvýšit až na 478 kW. Importér každopádně předpokládá, že prodávanější bude výkonnější verze GTS, jejíž ceny budou oznámeny později.

Martin Šidlák, psáno pro IDNES