Test Audi A7 Sportback e quattro: Zelená teorie, uhlíková praxe

Kombinace dvou motorů dává Audi A7 Sportback sílu i úsporu ve spotřebě. Otázkou je, kolik lidí dokáže využívat obojí. Co všechno ukázal test Test Audi A7 Sportback 55 TFSI e quattro?

Druhá generace reprezentativní manažerské… co je vlastně Audi A7 Sportback za auto? Limuzína asi není správný výraz. Karoserie vzhledově vypadá jako kupé, má ale pět dveří jako liftback, a to včetně zadních pátých dveří, které se otevírají kompletně i s oknem. V jednom autě se povedlo geniálně skloubit luxusní eleganci s praktičností. První reprezentují třeba bezrámové dveře nebo elegantní linie střechy, druhé třeba pohodlně přístupný zavazadlový prostor o velikosti 535 litrů.

Čtete také

První jízda / Test Škoda Kodiaq: Pohodlnější než když dřív, a s dieselem!

První jízda / Test Škoda Kodiaq. Škoda Kodiaq může být posledním novým SUV značky Škoda se spalovacím motorem.

Interiér je hodný prémiové značky Audi a potěší všechny obdivovatele a uživatele moderních technologií. Digitální přístrojový štít doplňují hned dvě dotykové obrazovky uprostřed palubní desky. Ta spodní zobrazuje klimatizaci, ale dají se na ni také psát prstem navigační pokyny. Z čehož je zřejmé, že občas bude potřeba obě obrazovky vyčistit, protože na nich zůstávají vidět otisky prstů.

Pod zkratkou TFSIe se skrývá nový plug-in hybridní pohon kombinující benzinový čtyřválec s elektromotorem o celkovém výkonu impozantních 270 kW (367 koní). To je víc, než sportovně laděná verze S7 s 257 kW. Ovšem hybrid je kvůli těžkým bateriím ve zrychlení pomalejší, konkrétně na stovku se dostane za 5,7 s místo 5,1 s. Díky bateriím si ale naopak můžete pořídit „elektrickou“ SPZ začínající písmeny EL a ujet také pár desítek (zhruba 40) kilometrů jen čistě na elektřinu, nebo využívat kombinace obou motorů pro nižší spotřebu, která by se v průměru měla držet na hranici 2 l/100 km.

Ve spojení s řadou asistenčních systémů jako je adaptivní tempomat, hlídání jízdního pruhu či inteligentní navigace, dokáže Audi A7 Sportback zprostředkovat doslova digitální jízdu budoucnosti, kdy už zbývá jen krok k plně automatické jízdě. Auto vám třeba mírným zavibrováním plynového pedálu dá vědět, že se blíží omezení rychlosti a bylo by třeba zpomalit. Umí si také naplánovat jízdu z hlediska optimálního využití energie apod. Je to fascinující.  

Limitem téhle pohádky je člověk. Dvoulitrové spotřeby dosáhnete jen tehdy, pokud budete jezdit pouze krátké trasy kolem 25 kilometrů (v praxi se vám nepodaří jet celu dobu jen čistě na elektřinu) a pak budete pokaždé poctivě nabíjet. Na rozdíl od elektromobilu ale nabíjet nemusíte, což sice vypadá jako výhoda, ale v praxi se ukazuje, že podstatnou část lidí to brzo přestane bavit a jezdí jen na benzin. Pak se spotřeba vyšplhá hravě i k deseti litrům. A nepomáhá tomu samozřejmě ani infrastruktura.

Během dvou dnů se mi nepodařilo 3x nabít u veřejných stanic. Poprvé stojan přestal nabíjet a nechtěl uvolnit kabel, na informační lince uvedené na stojanu mi dali jiné telefonické číslo, které bylo na servisního technika, který byl v autě a neměl u sebe tablet. Podruhé někdo místo u nabíječky v obchodním centru pochopil tak, že tam může s elektromobilem parkovat i bez nabíjení, takže blokoval stojan, potřetí byla u stojanu fronta dvou dalších aut. Myslím tedy, že plug-in hybrid je dokonalá technická věc, která umí papírově dramaticky snížit deklarovanou spotřebu emisí, v praxi ale ekologii moc nepřispěje.

Martin Šidlák