5na5 Zaměřeno na elektromobilitu: Čtenáři testují Volkswagen ID.7

Kruhový test pětice rozdílných testerů s pěti různými modely už organizoval magazín Flotila opakovaně. Nyní máme za sebou další díl, který zahrne modely Hyundai Kona, Mercedes-Benz EQE, Škoda Enyaq, MG4 a Volkswagen ID.7.

Všechny modely postupně otestuje Petr Duspiva, obchodní zástupce O2; ekonom Vít Mišáček; prezident Elektrotechnického svazu českého a člen představenstva Hospodářské komory České republiky Radek Roušar, Nikol Richterová ze společnosti Robert Bosch a herec Martin Písařík. Tento týden vás seznámíme s dojmy našich testovacích jezdců z modelu Volkswagen ID.7.

Radek Roušar, prezident Elektrotechnického svazu českého a člen představenstva Hospodářské komory České republiky:

Vzhledem k tomu, že testovaný vůz byl v černé barvě, tak popravdě řečeno, vlastně nevím, co o něm říci. V rámci černé barvy celý design splýval do jednoho velkého černého fleku a já tak nedokáži říci, jestli se mi design vozu líbil či nelíbil. Zhodnotil bych to asi slovy nenadchl, ale ani neurazil. Pozitivní asi bylo, že exteriér nebyl tak futuristický, jak u elektromobilů bývá.

Interiér nebyl ošklivý, ale ve své podstatě ničím moc nezaujal, byl poměrně strohý. Co mi úplně nevyhovovalo, byl velmi malý display za volantem, kde nebylo příliš mnoho informací, naopak head-up display byl poměrně přeplácaný a chtěl-li řidič na něm najít něco důležitého, trvalo poměrně hodně dlouho, než se hledaný údaj podařilo lokalizovat. Osobně si myslím, že kombinace těchto dvou prvků není z hlediska bezpečnosti zrovna vydařená. Byť středový display vypadal vizuálně poměrně hezky až luxusně, tak to stále byl plácnutý tablet, který byl přilepen na palubní desku, trčel do všech stran a chvílemi docela nepříjemně překážel výhledu. Vzhledem k tomu, že vůz postrádal analogová tlačítka, většinu funkcí bylo nutno řešit na středovém tabletu.

Stejně jako u přechozích vozů jsem si v tomto voze zkusil sednout sám za sebe. Zde jsem asi pocítil jednu z mála výhodu oproti předchozímu testovanému Mercedesu. Na zadní sedačku se mi při výšce 185 cm nastupovalo o trochu lépe, byť ani zde to nebylo ideální, co se týká prostoru pro nohy, tak jsem se na zadní sedadlo vešel a pár centimetrů prostoru mi před koleny zůstalo. Nicméně i zde musím konstatovat, že cestu do západní Evropy bych vzadu absolvovat nechtěl.

Praktičnost

I tento vůz prošel mým oblíbeným testem hokejové výstroje. Otevírám víku zavazadelníku a taška mizí v jeho útrobách. Po letmém pohledu si troufám říct, že při troše snahy bych dokázal do kufru dostat i dvě hokejové tašky vedle sebe. Ovšem i nadále si nedovedu představit, že by tímto vozem jeli na zápas 4 hokejisté, jak jsem zvyklý.

A golfový test? Dopadl tak, že bag musel být dán napříč a vedle něj by se tak vešly možná ještě dva golfové vozíky. Což ovšem opět znamená, že pro celou golfovou rodinu je tento vůz nepoužitelný.

Pohonná jednotka a nabíjení

V testovaném voze byl elektromotor o výkonu 210 kW a kapacitě akumulátoru 77 kWh. Při nabití baterie na 100% ukazoval palubní počítač dojezd 466 km. Popravdě řečeno se domnívám, že reálný dojezd by byl ještě o něco menší, protože ve chvíli, kdy jsem začal chystat vůz na rychlonabíjení, tedy předehřívat baterii, tak dojezd mizel před očima a při ujetí zhruba 1 kilometru se s předehřevem baterie dojezd zkracoval o 2-3 km. Jako teoreticky nejvyšší výkon dokázal systém po ujetí cca 80 kilometrů avizovat po 40 minutách předehřevu pouhých 142 kW…

Jízdní vlastnosti

Vůz nepatřil mezi mistry ve zrychlení, nicméně se přiznám, že ani další jízdní vlastnosti mě příliš neoslnily. Hlavním problémem je výhled z vozu. Mohl jsem si vybrat co mi bude ve výhledu překážet víc – jestli budu sedět výš a nebude mi překážet tablet, ale před očima budu mít sluneční clony a přední část stropnice nebo sjedu dolů, budu mít nerušený výhled pod hranou střechy, ale téměř celou pravou část spodního výhledu mi zakryje tablet. Případně budu někde uprostřed a budu si vybírat z poměru ukrojených úhlů výhledu. Nakonec jsem zvolil variantu sezení „v suterénu“ a vše co se dělo před vozem a na pravé straně jsem odhadoval.

Nicméně oproti Mercedesu má tento vůz jednu nespornou výhodu. A to je naladění podvozku, resp. činnost elektronicky řízených tlumičů. Což byla oproti Mercedesu učiněná fantazie. Nedokonalosti povrchu vozovky, navzdory velkým kolům, auto mistrně skrývalo, a přitom poskytovalo velice jisté chování v zatáčkách.